SEKK - Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi 2012
Prosíme, věnujte u každého dokumentu pozornost datu jeho poslední aktualizace, které je uvedeno v zápatí (obsah dokumentu vždy odpovídá stavu poznání v době jeho vzniku).
 

 

Sekrece všech hypofyzárních hormonů má některé společné rysy. Především je pulsní, tj. hormony nejsou vyplavovány kontinuálně, ale v pulsech, mezi nimiž je sekrece minimální. S tím korelují vrcholy s následným poklesem hladiny v séru, takže náhodná hladina nemusí být reprezentativní. Všechny hormony mají cirkadiánní rytmus, například v případě ACTH s vrcholem před probuzením, u GH na počátku spánku. Jsou i cykly měsíční a sezónní. Jejich sekrece je řízena především hypotalamickými hormony.

 

Schématické znázornění regulace sekrece hypofyzárních hormonů hypotalamickými hormony.


 

Hypotalamické hormony jsou s výjimkou dopaminu (DA) poměrně malé peptidy, které stimulují nebo inhibují sekreci adenohypofyzárních hormonů. Růstový hormon (GH) je stimulován growth hormon releasing hormonem (GHRH) a inhibován somatostatinem, který fyziologicky tlumí i sekreci thyreostimulačního hormonu – thyreotropinu (TSH).

 

Thyreotropin releasing hormon (TRH) stimuluje nejen TSH, ale také prolaktin (PRL), který je jako jediný adenohypofyzární hormon z hypotalamu převážně inhibován, a to DA. Sekrece adrenokortikotropního hormonu - kortikotropinu (ACTH) je stimulována především corticotropin releasing hormonem (CRH), ale také vasopresinem (VP). Gonadotropiny jsou stimulovány gonadotropin releasing hormonem (GnRH).

 

 

 

 

Produkce hypotalamických releasing hormonů je řízena neurotransmitéry z vyšších center CNS, ale jejich sekreci a účinnost na úrovni hypofýzy významně regulují také mechanizmy zpětné vazby:

  • při krátké zpětné vazbě je sekrece určitého hormonu na úrovní hypofýzy nebo hypotalamu ovlivněna přímo hladinou hypofyzárního hormonu,
  • při dlouhé zpětné vazbě je sekrece hypofyzárního hormonu a/nebo řídícího releasing hormonu ovlivněna hormonem cílové řízené žlázy (IGF-I v případě GH, hormony štítné žlázy v případě TSH, estrogeny, gestageny a androgeny v případě LH a FSH, kortizolem v případě ACTH).

 

 Většinou jde o zpětnou vazbu

  • negativní, kdy zvýšená hladina sekreci tlumí a snížená stimuluje, což vede k relativně konstantní sekreci,
  • při pozitivní zpětné vazbě zvýšená hladina hormonu sekreci stimuluje, například estradiol stimuluje sekreci LH, což vede k dalšímu vzestupu estradiolu. Tento stav je samozřejmě nestabilní a musí skončit katastrofickým účinkem – v tomto případě ovulací.

Na mechanismy zpětné vazby jsou superponovány podněty z CNS – stresové vyplavení POMC, GH a PRL, vyplavení PRL při stimulaci prsních bradavek a pod.

 

Sekrece vasopresinu neurohypofýzou je citlivě řízena osmolalitou séra (osmoreceptor je přímo v hypotalamických jádrech) a s menší citlivostí reaguje i na centrální žilní tlak a tlak arteriální (prostřednictvím baroreceptorů v pravé síni, žilním řečišti a karotidě). Osmotický práh pro vyplavení vasopresinu ovlivňuje hladina kortisolu.

 

 

 Další informace

 Klinická biochemie hormonálních poruch

 

Jan Čáp

 

 

 

Poslední aktualizace: 2006-12-01