SEKK - Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi 2012
Prosíme, věnujte u každého dokumentu pozornost datu jeho poslední aktualizace, které je uvedeno v zápatí (obsah dokumentu vždy odpovídá stavu poznání v době jeho vzniku).
 

Mikroskopie - něco z historie

První mikroskop jehož základem byly čočky, sestrojili roku 1590 otec a syn Jensenovi, brusiči skla a diamantů. Pro svou nepatrnou zvětšovací a rozlišovací schopnost nebylo možno tohoto přístroje používat k vědecké práci. Italský astronom a matematik Galileo Galilei vylepšil Jansenův vynález a použil jej k vědeckým účelům, např. k prozkoumání mravenčího oka. Teprve Anthony van Leeuwenhoek, holandský obchodník s látkami z Delftu, přispěl významnou měrou ke zdokonalení dosud primitivního přístroje. Jeho koníčkem bylo foukání skla a jemná práce s kovem. Díky svému mikroskopu mohl zkoumat strukturu vláken látek které prodával. Později začal také zkoumat listy, květiny a drobné organismy, např. včely nebo vši. Studoval rovněž lidskou krev, kůži a vlasy. Jako první na světě viděl a popsal krevní buňky.

 


van Leeuwenhoek

 

Van Leeuwenhoek sice dokázal nedocenitelný přínos mikroskopu v mnoha oblastech vědy, jeho přístroj však byl jednočočkový. Tím byly možnosti mikroskopu značně omezeny (přestože jeho čočky zvětšovaly až 270 ×). V roce 1665 vynalezl anglický fyzik a chemik Robert Hooke tzv. složený mikroskop s více čočkami. Zkoumal jím slabé plátky korku, který byl vyhledávaným materiálem loďařského průmyslu, přitom zjistil, že živé látky jsou tvořeny buňkami.

 

V lékařském světě použil mikroskop např. Francouz Luis Pasteur při objevu kvasinek nebo Robert Koch při objevu bacilů tuberkulózy a cholery. V 19. století prožívá mikroskop dramatický vývoj. Přispěli k tomu především Carl Zeiss, který věnoval významné úsilí výrobě mikroskopů, Ernst Abbe, jehož jméno je spojováno s teoretickou studií optických principů a Otto Schott, který vedl výzkum optického skla.

 


Carl Zeiss vyrobil první mikroskop ("Stand 1") v r. 1857

 

 

Optický (paprskový) mikroskop dosáhl ve 30. letech dvacátého století své teoretické hranice. Ta je limitována 500násobným nebo 1000násobným (2000násobným) zvětšením a rozlišením 0,2 µm. Vědci však chtěli vidět detaily buněk. To vyžadovalo zvětšení řádově 10000násobné.

 


 

Ernst Ruska

 

Bylo tedy nutno zkonstruovat mikroskop na jiném principu. Místo světelného paprsku se zde využívá elektronový paprsek (tok rychlých elektronů), místo skleněné čočky byla použita čočka magnetická. První mikroskop na tomto principu byl vyvinut v Německu v roce 1931 a zasloužili se o to především Max Knoll a Ernst Ruska. Byl to tzv. prozařovací elektronový mikroskop (TEM - Transmission Electron Microscope), kdy elektronové paprsky procházely zkoumaným předmětem (urychlovací napětí až 20 kV) a vytvořily stínový obraz (jako např. při promítání diapozitivu). Druhý typ elektronového mikroskopu, tzv. skenovací (SEM -Scanning Electron Microscope), se objevil v roce 1942, komerčně však byl používán až kolem roku 1965, kdy se podařilo zvládnout skenování (postupné bombardování elektrony) vzorku (podobně jako např. při skenování fotografií). U tohoto typu mikroskopu je nutné urychlovací napětí pro elektrony 60 až 80 kV a jejich zvětšení je 30000násobné a s kombinací s mikroskopem optickým až 100 000násobné.

 

Další informace:

 

Jaroslava Vávrová

.

 

 

 

Poslední aktualizace: 2006-12-14