SEKK - Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi 2012

Fyzická zátěž je běžným ovlivnitelným zdrojem variability laboratorních výsledků. Je rozdíl mezi akutní, silovou, vyčerpávající fyzickou zátěží s vysokým podílem anaerobního metabolismu a zátěží vytrvalostní, převážně aerobní. Je také nutné odlišit změny související s bezprostřední reakcí na zátěž, změny, které jsou projevem zátěže kumulované a změny, které jsou projevem adaptace na zátěž. Akutní změny jsou důsledkem redistribucí mezi kompartmenty, hormonální poplachové reakce, metabolickými změnami a ztrátami tělesných tekutin pocením. Chronické změny jsou buď změny z přetrénování nebo z adaptace na zátěž. Fyzická zátěž obecně zvyšuje leukocyty a způsobuje neutrofilii. Velká fyzická zátěž zvyšuje krátkodobě i počet trombocytů (až o 50 %), dochází k aktivaci fibrinolýzy.

 

Změny jednotlivých analytů lze považovat za důsledky

  • přímého zapojení tkání (zvýšení svalových enzymů, myoglobinu, kreatinu, kreatininu, některých aminokyselin, známky aktivace kostí),
  • spotřeby substrátů (pokles fosfátu, pokles glukózy po delší zátěži, snížení lipidů),
  • dehydratace během zátěže (zvýšení proteinů, pokles sodného kationu v moči),
  • snížení syntézy během zátěže (pokles urey),
  • vlivu stresu (zvýšení stresových hormonů – kortikotropinu, katecholaminů, glukagonu, somatropinu, reninu, aldosteronu, kortizolu, prolaktinu a dalších),
  • změn metabolismu (zvýšení laktátu, pokles pH, pokles pCO2),
  • poruchy eliminace (zvýšení urátu při laktátové acidóze),
  • jiných a kombinovaných příčin.

 

Podle intenzity a délky zátěže je nutné mezi odběrem biologického materiálu a fyzickou zátěží doporučit interval odpočinku v délce 24 až 48 hodin. Definovaná fyzická zátěž se může použít jako stimulus v rámci pátrání po deficienci stresových hormonů i v jiných indikacích.

 

 

Další informace

Preanalytická fáze

 

 

Antonín Jabor

.

 

 

Poslední aktualizace: 2005-11-22